11. Jak se v Indii nakupuje

Že se tu dá koupit snad vše až takové překvapení v 21. století není… Přece jen Indie není jiná planeta ani zapomenutý kout země, kam ještě nevkročila civilizovaná noha J. Ale že se skoro vše, dá koupit na ulici, to už překvapení, aspoň tedy pro mě je… Lidé prostě na ulicích žijí, takže i nakupují a prodávají. Někdo obchoduje na tržnicích, kde jsou provizorně vypadající stánky, jiný si jen sedne na chodník a rozloží si před sebe nabízené zboží. 

Na tržnicích je mnoho prodavačů s ovocem, zeleninou a textilem můžete si tady také koupit i elektroniku nebo nádobí, plynové vařiče apod. … K nákupu dostanete vždy stvrzenku a v případě elektroniky i záruční list. Sice to na první pohled nevypadá, ale tohle není černý nelegální obchod, jen se uskutečňuje pod širým nebem nebo modrými plachtami stánků.

Jak máme také vypozorováno, Indové dokáží i spravit skoro vše. Vídáme, opravny, kde se zalepují duše kol (i kol od aut), v jednom obchodu s elektronikou v Benaulimu pán opravuje větráky nebo v Margau stále na jednom místě sedávají ševci, co opravují na počkání boty, deštníky a kabelky. Šikovní lidé, každý se živý jak umí…

Co jsme ještě nevypozorovali je „pracovní doba“ Indů. Okolo 14 až 15 hodiny se plno obchůdků zavírá i trhovci jednoduše přehodí přes zboží plachtu nebo jí obalí celý stánek a jdou domů, asi obědvat.  My už většinou po obědě jsme a teprve vyrážíme nakupovat…takže máme většinou smůlu… Jako třeba teď, tento týden jsme měli vegetariánský, nepočítám jeden den, kdy jsme si k večeři koupili malé párečky. Vegetariánský týden proto, že jsme se prostě nemohli trefit do otvíračky místních dvou „řezníků“. Jeden prodává mražená kuřata a vepřové, ten druhý má kuřata živá. Obchůdek s mraženým masem jsme neviděli otevřený ani ráno, možná maso došlo. Prodejce živých kuřat jsme dopoledne vídali sedět venku. My jsme dopoledne vyráželi na pláž, kuře jsme sebou tedy vláčet nechtěli J. No a okolo 15 hodiny, když jsme se vraceli tam už neseděl. Kuřátka v klecích pípala, ale prodavač nikde.

Dneska jsme strávili den na tržnici v Margau a opět žádné maso. Ještě žárovky jsme chtěli dokoupit, to až v Benaulimu, ale jak jinak než zavřeno J. Vyrazíme tam tedy k večeru… A co nevidíme, prodavače s kuřaty, jak si zase hoví na židličce. Hurá!!! Kupujeme rovnou 2 kuřata, 1 kg za 120 Rps asi 45 Kč. Dokonce nám je i zabil a dvěma rychlými pohyby svlékl z kůže. Paráda. Porcovat jsme je nechtěli, to je k vzteku. Dělají to snad kombajnem, rozsekají ho hlava nehlava s kostmi, vnitřnostmi prostě je jim to fuk. Takhle dostanete kuřecí maso i v restauracích, přijde mi, že je tam víc kostí než masa… My jsme dnes večer šli domů s radostí, že budeme mít konečně maso a zaručeně čerstvé, škubalo sebou ještě když nám ho dával do tašky...

...Odkaz na naše další fotky z tržnic...
 

10. Jak v Indii pereme

Určitě každý už viděl obrázky Indických žen, jak perou kopy prádla. Mnohdy perou ve vodě špinavější než je prádlo samo. Ale někde je to dokonce výsada mužů takto prát, ženy „pouze“ nosí. Takto je to například v Mumbaii, v jedné z velkých veřejných prádelen…

Jinak aspoň tady, má moderní Indická žena pračku.  Takovou pračku polo-automatku J.  Ale díky Bohu za ní. Naše první praní, před dvěma týdny, bylo dost komické. Naházeli jsme roztříděné prádlo dovnitř, zapnuli napouštění vody (studené), teplou jsem tam přilila po kyblíčkách. Tahle pračka totiž nemá topné těleso. Podle oka odhadnu, že už by tam mohlo být vody dost, tak přisypeme prášek. Zase od oka, rovnou do té vody s prádlem. A teď si poradit se třemi kolečky navrchu pračky, samozřejmě anglicky popsanými. Nastavím tedy čas a sílu praní… Kolečko s ciferníkem pomalu odpočítává čas, ale nic se neděje, koukáme na pračku jak z jara… Tak co je rozbitá L ? Ne, jen nemáme zapnutý el. proud J… Každá zásuvka tu má svůj vypínač, takže když je něco zapojené šňůrou ve zdi neznamená to ještě, že to bude fungovat. Tak po zapnutí, už je vše Ok, pere jako divá.

A my si jdeme dát kávu... Najednou příšerný zvuk až v nás hrklo, jako bzučák u dveří. Rozhlížíme se, co to je. Byla to samozřejmě pračka. Drnčela jako blázen, najednou to přestalo a přestala i prát. Aha, signál že už je dopráno J. Otočím dalším knoflíkem, tím se vypouští voda, hadice je krátká, takže na zem. Naštěstí tu v koupelnách mají v rohu odpad, kam vše steče. Teď se prádlo přendá do ždímačky, ta je úžasně výkonná. Když se dobře nastaví, prádlo je pak skoro úplně suché. Nakonec ještě musím trochu vypláchnout pračku, protože tam občas zbyde trochu pěny, nebo špinavá voda, ale jinak dobrý J. Úplně nejlépe to mají vyřešené jedni z našich sousedů, ti mají stejnou pračku venku u cesty... Prádlo vyndají a hned můžou sušit…

9. 15. - 16. 9. 2014

Tak dneska se naše toulavé nožky, které nás už nějakou dobu svrbí, mohli zase provětrat o nějaký ten kousek dál...

Včerejší překrásný slunečný den jsme strávili doma, čekáním na Johnnyho. Byli jsme domluvení na zaplacení dalšího nájmu. K našemu překvapení Johnny žádal všechny nájmy do konce roku, tolik peněz my ale k dispozici nemáme. Zvlášť když se plážová sezóna ještě nerozběhla, turistů je tu jen pomálu navíc většinou jen projíždějí a není divu, pláže ještě nestojí za to. Jsou zanedbané, špinavé, nejsou tam postavené restaurace, které poskytují zdarma lehátka se slunečníky… Ani nevíme, jestli nám Bussines půjde tak jak bychom si představovali, tak proč se honit a shánět tolik peněz? Třeba za měsíc zjistíme, že dům je sice prostorný a celkem hezký, ale turisti o něj prostě nemají zájem. Je pro ně daleko od pláže a všech barů, nebo si chtějí užívat svoji zaslouženou dovolenou ve větším luxusu, který náš Guesthouse nemůže nikdy nabídnout… Nebo se na tomto místě jednoduše přestane líbit nám dvoum…  I s těmito možnostmi počítáme.  Nutno říct, že jsme tu ztratili plno sil, potu a i nějakých těch peněz. A za nic? Necháme to tu jen tak?

Po dni stráveném v nejistotě a s hlavou plnou nápadů na jaké místo pojedeme dál…? Jestli se tam usadíme nebo jen tak budeme cestovat a poznávat tuto neuvěřitelnou, na jednu stranu překrásnou a na druhou stranu krutou zemi podobně jako vloni…? Okolo 22 hodiny voláme Johnnymu, kdy tedy přijede a jestli si máme sbalit... Sdělil nám, že přijede ráno v 9 h.

Ráno v 8.30 ještě ležíme v posteli a přemýšlíme. Jestli teda máme už vstávat, nebo ještě ne? Indové a dochvilnost, to jsou dvě odlišná slova, včera jsme na něj čekali celý den… 8.45 venku se ozývá klakson auta, Honza vybíhá ven, přijel Johnny. Nakonec s úsměvem na rtech a slovy „ No Problem“ jsme se nějak domluvili… Jen naše toulavé nožky, ještě nějakou chvíli musíme udržet na uzdě…J  Zvládneme to?

 

8. Internet

2.-9. 9. 2014

Je pro mě až neuvěřitelné jak ten čas letí, v domečku v Benaulimu jsme už přes týden a v Indii skoro měsíc. Cíl cesty (najít a pronajmout si dům) jsme splnili nad očekávání velice rychle. Teď už jen dokola uklízíme, poopravujeme a zařizujeme…

Johnny nám hned druhý den, nechal zapojit televizi a my se už od prvního dne snažíme o vyřízení internetu. Velice těžký úkol… Na Jonnyho radu jedu v úterý 2. 9. 2014 do Margaa hledat BNSL Office, nedaleko centra. Potřebujeme také indické sim-karty, hned vedle zastávky v Margau, kde vždy vystupujeme je stánek Vodafonu. Za celkem přijatelnou cenu mají v akci 1 simku + 1 zdarma, včetně kreditu a mobilních dat. I když je sim-karta dobíjecí (buď si kredit koupím a nebo nekoupím a sim-kartu můžu klidně vyhodit, není to přece jako u paušálu, kde jsem vázán smlouvou…) je okolo koupi neskutečných papírů. Prodejce požaduje kopii dokladu totožnosti a pasovou fotografii. Tento postup platí i pro Indy a praktikuje se téměř u všech služeb…Fotografie co jsme si za draho nechali udělat v ČR už jsou pryč. Musím tedy najít Indického fotografa. Po několika minutovém hledání, se dostávám do vybydleného domu v příšerném stavu a konečně vidím Foto prodejnu. Fotky mi udělali na počkání a za 8 pasových fotografií jsem v přepočtu zaplatil 3,50 Kč J. Sim-karty jsou koupeny, prodejce mě ještě upozorňuje, ať druhý den zavolám na informační linku Vodafone pro aktivaci sim-karet a tam si ještě jednou ověří mojí totožnost…

Tak a teď internet… Vcházím do BSNL Office, všude plno papírů a fronty. Fronty nebyly ani tak dlouhé a úředník za stolem lidi celkem rychle odbavoval. Indové však neumí stát a čekat ve frontách… Jak jsme už několikrát zažili tak se všichni strkají, předbíhají a překřikují, aby náhodou nebyli druzí… Takže když se konečně dostanu na řadu, vysvětluji co potřebuji, úředník mě pošle jinam. Přetrpím druhou frontu a tam mi také řeknou že jsme špatně… Když úřednici říkám, že mě poslali k ní, tak mi tedy vyhoví a podává mi formulář. Formulář má 4 strany, nikde se nezmiňují ani o rychlosti internetu ani o ceně, formulář tedy vyplním a přilepím na něj fotku. Úřednice ho vezme do ruky a hned na mě křičí, že potřebuje „proof“. Nechápu co chce, několikrát jí žádám ať mi to ve formuláři ukáže nebo napíše co potřebuje… Ona si mě ani nevšímá, baví se s kolegou a pak jen křikne „proof, proof!“… Tohle pokračovalo asi 20 minut… Pak mi došla trpělivost, strhl jsem z formuláře fotku a odešel…

BSNL Office

Až doma jsme se dopracovali k tomu že proof je anglicky důkaz a že asi potřebuje důkaz o adrese, že tu opravdu bydlíme…  Což, kromě paragonu o zaplacení nájmu nemáme a paragon nestačil… V neděli volal Johnny jestli je vše Ok a jestli něco nepotřebujeme. Říkal jsem mu tedy, že jsme internet ještě nezařídili a on na to že s „proof of Adress“ nebude problém, druhý den v 10 ráno přijede…

Pondělí 8. 9. 2014 je 1O hodin a Johnny nikde J… Na indickou dochvilnost se nedá spoléhat. I když nám na sebe dal 2 telefonní čísla a jinak než s mobilem u ucha není většinu Indů vidět, ani nezavolal… My v klidu uklízeli a odpoledne si byli zaplavat v moři. Johnny dorazil okolo 18 hodiny, donesl nám dva účty za elektřinu z ledna a května 2014 (bez jména, jen adresa domu). To je „proof of Adress“, to prý bude stačit… J tak uvidíme…

7. Benaulim a náš domeček

Po deštivém týdnu se 1. 9. 2014 probouzíme do krásného slunečného rána… Týden to byl opravdu dlouhý. Vytrvalé husté deště nám toho moc nedovolili, takže jsme většinu dnů strávili na pokoji hotelu… Když jsme se tu ubytovávali, radovali jsme se z bazénu, který jsme nakonec navštívili jen jednou a z internetu, který měl příšernou rychlost a stále vypadával, nakonec i sprcha byla jen vlažná (a to jen 2x, jinak studenáL)… Dnes ráno hotel opouštíme a po snídani máme schůzku s naším mladíkem z infocentra „Evím“. Jedeme s ním a jeho známým Johnym do vedlejšího městečka Benaulim.   

Tam jsme si od Johnyho pronajali dům. Po příjezdu vyplňujeme nezbytné dokumenty a radíme se s „Evím“ kde v Margau zařídit internet… Začíná nám ten pořádný kolotoč, do včerejšího dne jsme si jen odpočívali a výletovali. Teď nás čeká jen práce J.

Dům je prostorný a má i malý pozemek okolo, kde rostou ovocné stromy které ani neznáme, dokonce i mango a jakési příjemně voňavé koření. Nachází se v klidné čtvrti a je jen kousek od centra Benaulimu a jeho řady obchůdků a restaurací. Nedaleko je i jedna větší křižovatka jménem Maria Hall, kde se míjí autobusy mířící do Colvy, Margaoa a směrem na Cavelosim. Na ní je i menší tržnice, kde můžete koupit zeleninu, čerstvé ryby, živá kuřata nebo třeba květiny… Cesta na pláž od domu trvá pěšky asi 15 minut…

Po tom co jsme si po několikáté důkladně prohlédli celý dům a zkontrolovali, kde nám co chybí, kde je prasklá žárovka a tak vyrazili jsme autobusem do Margaa. Než nakoupíme několik nezbytností hledáme tu správnou kancelář kde nám zařídí internet. Ve spleti uliček a ruchu města nám to nějakou dobu trvá… Navíc se v těchto dnech slaví několika denní hinduistický Ganeshi festival. Město je nazdobené fáborkami a i celé dlouhé ulice přímo obmotané barevnými žárovičkami. Na několika rozích procházíme okolo stánku s věřícími, kteří se přišli poklonit a pomodlit se u velké nazdobené sochy boha Ganéshi. Tento sympatický bůžek s kulatým bříškem a sloní hlavou má přinášet blahobyt, moudrost, pomáhá také odstraňovat překážky a při psaní a jiných uměleckých činnostech …

Nám se však nedaří nalézt správnou kancelář, jsme unavení a hladoví, vzdáváme to, necháme to na zítra... Večer po nákupu potravin ještě začneme s úklidem našeho pokoje a spodní kuchyně. Velký úklid dalších 5 pokojů a koupelen nás (tedy hlavně mě) čeká až zítra...