1. Český Krumlov -> Istanbul

12. – 14. 8. 2014 (Český Krumlov -> Praha -> Varšava -> Istanbul )

V úterý (12. 8. 2014) okolo 14 hodiny jsme vyrazili autobusem z ČK do Prahy, tam to šlo jako na drátkách, vyzvedli jsme si víza, tramvají a metrem jsme se dostali na autobusové nádraží Florenc, kde jsme nasedli na autobus, který nás odvezl až do Varšavy. Tam jsme dorazili ve středu v 6 hodin ráno. Vystoupili jsme na příšerném, zavšiveném autobusáku, kde se zastavil čas v době hlubokého komunismu… Domluvili jsme si taxíka na letiště, milý pán nás tam za slušnou cenu dovezl, bylo to poměrně kousek. Varšavské letiště bylo o moc hezčí. Prošli jsme tam snad každý kout, 8 hodin čekání na letadlo (odlet ve 14. 45) bylo po noci strávené v autobuse neméně náročné… Věc, kterou jsme ještě pořád nepochopili, se  stala až co už jsme seděli v letadle. Seděli jsme tedy v letadle, letušky roznášeli bonbony, meníčka, už se odpojil a sroloval takový ten průhledný tunel, jak se jím vchází do letadla, dokonce jsme byli už i připoutání a pomalu se spouštěly motory. My oba pospávali. Najednou jsme se probudili úplně a k našemu velkému údivu ostatní cestující stojí a hledají svá příruční zavazadla, i ten tunel byl najednou zase připojený… Že by jsme prospali celý 2 hodinový let J? Bohužel ne. Po chvíli jsme z kapitánova hlášení pochopili, že někdo z předchozího letu zde asi zapomněl svoje zavazadlo… To se stejně nenašlo a než jsme odstartovali, nabrali jsme hodinové zpoždění. Takže budeme mít v Istanbulu už jen asi 45 minut na přestup.

 

Jelikož jsme letěli se zpožděním, tak  přistání taky chvilku trvalo, než se nám uvolnila ranvej o výstupu z letadla nemluvím, to vždycky trvá věčnost, než se všichni zvednou a sbalí… Takže když jsme se konečně dostali z letadla ven, na informační tabuli svítilo Mumbai - Gate 226 Closed. Stejně jsme běželi snad přes celé letiště, letadlo jsme dostihli, byl připojený i ten tunel J , ale dovnitř nás už nepustili, bylo prostě pozdě… Nebyli jsme sami, jen  co jsme popadli dech, vydali jsme se hledat Transfer Desk Office, kam nás nasměřoval personál letiště. Když jsme ho konečně našli, po 2 hodinách jsme ukecali, ale vlastně nám ani nic jiného nezbylo…letenky na druhý den (14. 8. 2014) ve stejný čas tedy v 18.35 h. Naše letecká společnost nám i zdarma zařídila turecká víza, hotel, jídlo a odvoz z hotelu a druhý den zase zpět na letiště. Po obdržení nových letenek byla kancelář obstoupená dalšími naštvanými lidmi co také nestihli let. Takže nám ani nikdo neřekl co máme dělat dál, jen nám strčili nové letenky do ruky. Naštěstí nám poradila mladá polská slečna, která byla z našeho letu a ve stejné situaci. Nasměrovala nás tedy, že musíme najít Desk Hotel. Původně jsem si myslela, že to už bude ten hotel, kde budeme ubytovaní, nebo že nám tam sdělí jméno jiného hotelu s volným pokojem v areálu letiště, ale nakonec nás naložili do autobusu a odvezli docela daleko, možná až na okraj Istanbulu.

Silnice i chodníky byly prázdné, byla skoro půlnoc. Do noci svítili reklamy na obrovských moderních budovách a nasvícené vysoké minarety mešit. Na druhá straně silnice vidím na první pohled velice luxusní hotel, který měl ve jméně by Hilto. Že by nás ubytovali tam J ? Po chvíli zabočuje náš autobus na protější silnici a zastaví před tímto pětihvězdičkovým hotelem Double Tree by Hilton. Vcházíme do naleštěné přepychové haly, personál se na nás usmívá a uklání se. Opravdu až nadstandartní kompenzace od Turkish Airlines. Pokoj taky překrásný, co víc si přát když vás zdraví i televize J

Druhý den jsme si užili snídani a oběd, celý den jsme strávili na pokoji odpočinkem, ono po pravdě po dvou dnech na cestách jsme byli za postel a sprchu moooc rádi. No a v 16 hodin si pro nás přijel autobus a odvezl nás na letiště, v 18.35 odlet do  Mumbae. Strachovali jsme se jen o naše zavazadla, která jsme vlastně naposledy viděli ve Varšavě při odbavování a vyzvednout jsme si je měli až v Mumbai. Personál Turkish Airlines nás ujišťoval, že to nebude žádný problém a že zavazadla automaticky pošlou tím letadlem, kterým poletíme…