pondělí 25. srpna 2014

6. Monzuny

V pondělí 25. 8. 2014 jsme v Indii 11. den. Jak jsem se již zmiňovala, je pořád období monsunů. Zatím jsme na vlastní kůži k našemu štěstí toto období pořádně nepocítili… Větší liják nás doprovázel cestou autobusem z Kolhapuru do Panjimu a to jen v noci. Jinak přes den se nám jen asi dvakrát stalo, že poprchávalo, jen okolo 15 minut. Občas také sprchlo v noci, ale to je moc příjemné, vyčistí se a odlehčí vzduch. Jinak teploty se tu i v noci pohybují okolo 30°C. Je spíše polojasno a vlhkost vzduchu je vysoká (díky tomu aspoň ve dne nelétají moskyti a jiná otravná havěť J). Díky dešťům je okolí zelené a na kdejakém smetišti nebo v příkopě rozkvétají květiny a keře (např. Ibišky…)    
  
 
Monzunový den zažíváme tady až dnes (25. 8. 2014). Déšť začal na okna a střechy bubnovat už v noci a celý den to pokračuje mrholením… Dopoledne jsme měli sjednanou schůzku s jedním mladíkem z infocentra, kam chodíme skoro denně na internet. S notebooky si vždy sedáme na terásku přilehlé restaurace, kde obstojně chytáme wifi  a objednáváme si snídani a kávu. Dnes ale mají v restauraci zavřeno, na snídani musíme tady jinam… Od staršího kolegy v infocentru se dozvídáme, že náš mladík přijede ve 12 hodin. Tak zatím jdeme courat po krámkách a domlouváme si i hotel s bazénem a internetem kam se přestěhujeme zítra. U Benedikta je to fajn, ale stejně každý den vyhazujeme peníze za připojení k internetu, tak tady to budeme mít v pohodlí hotelu a bez dalších příplatků, jak jsme si usmlouvali s usměvavým recepčním… Chvilinku před 12 se vracíme k infocentru, mladík nikde… Indický způsob života nikam nespěchá, vše je jim tak nějak fuk, takže nás to ani nepřekvapuje, že tu není. Čekáme dál…nakonec jsme čekali přes hodinu (to už jsme překvapení byli J). Schůzka však dopadla úspěšně, závazně jsme se domluvili na zítra na ráno. Pojedeme se s ním podívat na dva domy v okolí…

čtvrtek 21. srpna 2014

5. Cavelossim

Ve čtvrtek 21. 8. 2014 jsme si udělali malý výlet do nedaleké plážové vesnice Cavelossim.  Je vzdálená asi 15 km od Colvy (po pláži je to asi tak 10 km). Dojeli jsme tam autobusem. Po cestě míjíme typický bílý kostelíček ve vesničce Varca, o něco větší byl i v Cavelossim. Indie je zemí, kde se setkává mnoho náboženství a jak je známo, jedním z nejrozšířenějších je Hinduismus, ale ve státě Goa převládá spíše křesťanství. Ve městech a vesnicích tedy často spatříte kostely a u domů malé kapličky se soškami Panny Marie a jiných svatých patronů. Není vijímkou ani pestrá výzdoba aut a autobusů v náboženském duchu. A čím více to okolo svatého bliká nejrůznějšími světýlky, tím lépe J ať už je to Ježíšek nebo třeba Ganéša… Nejhezčí ale je jak vedle sebe dokážou bezkonfliktně tito lidé žít.
 

Cavelossim je obyčejná plážová vesnička, mnohem klidnější než Colva. Je zde také plno restaurací a penzionů, ale pláž skoro prázdná (a tím i čistější). Samotná pláž začíná u poloostrova na kterém leží i město Vasco da Gama a táhne se kilometry a kilometry až do vesničky Cavelossim, kde jí přetíná řeka vtékající do moře. Řeka se jmenuje Sal a pramení nedaleko Margaa.

Výlet jsme zakončili v Benaulimu v jedné z restaurací. Tam jsme si oblíbili omáčku s kuřecím masem, špenátem a česnekem (Chicken Saag) se skvělými chapatami. Mají tu i zdarma wifi. S internetem je to tu někdy zvláštní. Vždy se platí, několikrát se nám vloni stalo, že v infocentrech kde internet nabízejí nám nechtěli připojit náš notebook kabelem k internetu. Museli jsme použít jejich veřejné počítače (ty jsou mnohdy strašně pomalé), navíc je většinou zakázáno cokoli do nich nahrávat nebo připojovat flasch disky atd… Takže nemožné vložit na internet fotky… Také tu mají často o něco větší taxu na wifi (40 Rps/h za internet na jejich počítači a 50 Rps/h za wifi J) cena je ovšem na naše poměry zanedbatelná…(50 Rps = 17 kč)

úterý 19. srpna 2014

4. Colva Beach, Goa

 
V úterý 19. 8. 2014 vstáváme celkem brzy, okolo 9 hodiny, i když jsme se ještě pořád s časovým posunem nepoprali. Usínáme tak okolo 3-4 hodiny ranní. Dnes vyrážíme na pláž vykoupat se, po ránu tam není moc lidí. Moře je teplé a mělké. Indové jsou většinou neplavci, takže pro ně ideální, voda nám sahala tak nad kolena. Na plážích jsou stále přítomní vodní záchranáři, kteří procházejí pláž a drží hlídky na označených stanovištích. Byli jsme se podívat i na úlovek jedné z rybářských lodí, která zakotvila kousek od nás. Byl tam dav lidí, kteří si ryby a rybáře fotili…a mezi nimi, se na nás otáčí polský mladík s kloboučkem na hlavě a zdraví nás… Byl to jeden z pasažérů letadla kterým jsme přiletěli z Varšavy do Istanbulu a pak jsme  se společně opět sešli v Transfer Desk Office a řešili s personálem co bude dál.

Svět je opravdu malý J. Chvilku jsme si povídali o Istanbulu,  o cestě… On se svým otcem budou pokračovat do Madrásu, Dillí a pak letadlem do Nepálu. V mžiku se stala naše skupinka Evropanů atrakcí pláže, každý Ind se chtěl vyfotit s bělochem J

pondělí 18. srpna 2014

3. Nákupy v Margau

   17. – 18. 8. 2014

Celkem rychle se rozkoukáváme, jeden den se jdeme podívat a něco nakoupit do vedlejší plážové vesničky Benaulim, tam jsme od středy (13. 8. 2014) byli poprvé na internetu… Procházíme Benaulimem a přes pláž se vracíme do Colvy. Od června do září jsou v Indii monzuny, takže není plážová sezóna, koupat se dá, je tu stále okolo 30 °C ale je polojasno, spíše až zataženo. My jsme do Goa dorazili v polovině srpna a zatím pršelo už jen pár hodin denně a to spíše v noci, když to náhodou bylo přes den tak jen poprchávalo a vždy to byla chvilka. I tak „bílých“ turistů je tu málo, jezdí se koupat spíše Indové. Na pláži i kvůli větším přílivům nejsou plážové restaurace, lehátka ani stánky. Taky je více špinavá. Prostě skoro jiná pláž…
 

V pondělí 18. 8. 2014 jsme si udělali menší výlet do Margaa nakoupit dalších pár nezbytností jako třeba prodlužovačku, kterou jsme nakonec sehnali v takovém malém zašitém elektru, kde měli plno super věciček a úžasnou sošku Zaklínače (z počítačové hry Asasin, kterou by ocenil můj brácha J), určitě se sem ještě vrátíme…. Také jsme navštívili rozlehlou tržnici „New Market“, kde jsme si hned u vstupu koupili na ochutnání indickou pálivou „klobásku“, dá se tu koupit snad vše od různých cetek, čínského textilu, ovoce, zlata, jsou tu i směnárny, doktoři, obchůdky s domácími potřebami nebo třeba sladkostmi…v jednom takovém obchůdku jsme si dokonce koupili hamburger s hovězím masem. Chuť byla docela dobrá, ale přes pálivou omáčku nemůžu s jistotou říct, že to bylo jen hovězí. Určitě to byla nějaká směs myslím, že s více druhy zeleniny smíchané do takové zelené kaše, ale jinak fajn zážitek dát si v Indii hambáče J.   

sobota 16. srpna 2014

2. Cesta z Mumbaie až do Colvy

15. – 16. 8. 2014

V 5 hodin ráno přilétáme do Mumbaie. Procházíme pasovou kontrolou, před kterou musíme vyplnit informační list ohledně nákazy Ebola (jestli jsme nepobývali v kritických oblastech kde se vyskytuje, atd…), to nás docela překvapilo, příjemně, protože v Istanbulu to po nás nikdo nechtěl. A zrovna Indie si z hygieny a nákaz vekou hlavu nedělá…  Zavazadla si vyzvedáváme z pásu také bez jakýchkoliv problémů. Opouštíme letiště a čekáme na autobus, čekáme asi 20 minut, mezi tím na nás všichni koukají jako na návštěvníky z jiné planety. No jo no, na tyhle někdy celkem nepříjemné pohledy si musíme zase brzy zvyknout…  Autobus nás vysazuje někde v centru. Chceme se dostat na nejbližší velké autobusové nádraží, docela těžký úkol. Přišlo nám, že pořádně nikdo neví kde to je, rikša nás vysadila a řidič nám ukázal, že pěšky za chvíli dojdeme tam, kam chceme. Po nějaké době chůze jsme začínali mít pocit, že určitě jdeme špatně. Klaksony z rušné silnice už skoro nebyly slyšet a my se pohybovali v nějaké obytné čtvrti…kolemjdoucí nás nasměroval úplně na druhou stranu, to se nám stalo ještě asi dvakrát…Při našem bloudění vidíme nehorázné kopy bordelu úplně všude, samozřejmě slumy zakryté plachtami, papírem a jinými věcmi, které po hromadě drží jen zázrakem, ale téměř na každé střeše nechybí satelit, někdy i dva. Ale nejvíc nás udivuje pohled do tmavého kouta přístřešku, kde je na špinavé mokré zemi nasypaná hromada oškubaných kuřat (důvod proč se při této návštěvě Indie stát vegetariánem?) . Pak nasedáme do taxíku a taxikář nás ujišťuje, že ví kam chceme. Věděl, ale než jsme se vymotali ze spleti jednosměrek velkoměsta, taxametr se otáčel jako splašený, tak na jedné z výpadovek jsme se nechali vyhodit u autobusové zastávky. Tam jsme skoro hned stopli autobus co nás odvezl do Pune (cesta asi 3,5 – 4 hodiny nás oba vyšla na 400 RPS, jak byla přesně dlouhá nevím protože jsme pospávali).  Na centrálním autobusovém nádraží v Pune, hledáme spoj, který by nás odvezl do dalšího velkého města Kolhapur (stále stát Maharashtra).  Stoupáme si do opravdu hodně dlouhé fronty na jízdenky. Pomalu okamžitě nás odchytává chlapík a nabízí nám cestu jiným autobusem, jedna jízdenka za 300 RPS a dvě za 700 RPS J indická matika. Dáváme mu stejně ještě něco k dobru a on nás posazuje do malého autobusu co nás popoveze o pár ulic dál a tam na nás čeká normální velký autobus do Kolhapur. V autobuse velký přepych nebyl, klimatizace v podobě otevřeného okna nám až tak nevadila. Horší byly takové ty bílé návleky jak se dávají na sedačku v oblasti opěradla co pak máte pod hlavou…ty bílé nebyly L a záclonka podobně hnusně hnědé barvy co mě celou cestu pleskala do obličeje…  Naštěstí autobus nestačil ani vyjet z města a my už zase podřimovali (cestování a k tomu časový posun 3,5 hodiny, to fakt dává zabrat).


V Kolhapuru jsme byli okolo 20 hodiny, autobus do Panjimu nám odjížděl ve 22 h. Prošli jsme si okolí, skoukli hotely, protože jsme přemýšleli že by jsme si trochu odpočali a jeli až druhý den ráno, ale nakonec jsme ve 22 hodin odjeli do Panjimu (hlavní město Goa…konečněJ…) V sobotu 16. 8. 2014 vystupujeme na autobusáku v Panjimu, tam to dobře známe, kráčíme si přímo na nástupiště z kterého jezdí autobusy do Margaa. Jsou 4 hodiny ráno, lidí na autobusáku jen pomálu a sil ještě míň, sedáme si a opět pospáváme, autobus jede až v 6 hodin ráno. Nakonec s ještě jedním přestupem se dostáváme do cíle naší cesty do plážového městečka Colva. Autobus tam staví tak 50 metrů od pláže, od loňska to tu skoro nepoznáváme, protože je asi 8 hodin ráno, všude zavřelo a nikde ani noha. Dáváme batohy na záda a ploužíme si to posledními silami do Guesthousu, kde jsme bydleli i loni za naším přítelem Benediktem a jeho manželkou Emilií. Nemůžeme se dozvonit, tak klepeme, otevírá Emilie a s úsměvem nás zdraví… Za chvíli vylézá Benedikt a také nás rád vidí. Chvilku jsme si povídali a Emilie nám řekla, že teprve včera se vrátili z cesty z Madrásu (štěstí, že se nám cesta prodloužila o jeden den v Istanbulu, jinak bychom je doma nezastihli…). K večeru už jsme zase plni sila a jdeme do městečka na procházku a na večeři. To už se hemží lidmi, takto už Colvu poznáváme…
 

čtvrtek 14. srpna 2014

1. Český Krumlov -> Istanbul

12. – 14. 8. 2014 (Český Krumlov -> Praha -> Varšava -> Istanbul )


V úterý (12. 8. 2014) okolo 14 hodiny jsme vyrazili autobusem z ČK do Prahy, tam to šlo jako na drátkách, vyzvedli jsme si víza, tramvají a metrem jsme se dostali na autobusové nádraží Florenc, kde jsme nasedli na autobus, který nás odvezl až do Varšavy. Tam jsme dorazili ve středu v 6 hodin ráno. Vystoupili jsme na příšerném, zavšiveném autobusáku, kde se zastavil čas v době hlubokého komunismu… Domluvili jsme si taxíka na letiště, milý pán nás tam za slušnou cenu dovezl, bylo to poměrně kousek. Varšavské letiště bylo o moc hezčí. Prošli jsme tam snad každý kout, 8 hodin čekání na letadlo (odlet ve 14. 45) bylo po noci strávené v autobuse neméně náročné… Věc, kterou jsme ještě pořád nepochopili, se  stala až co už jsme seděli v letadle. Seděli jsme tedy v letadle, letušky roznášeli bonbony, meníčka, už se odpojil a sroloval takový ten průhledný tunel, jak se jím vchází do letadla, dokonce jsme byli už i připoutání a pomalu se spouštěly motory. My oba pospávali. Najednou jsme se probudili úplně a k našemu velkému údivu ostatní cestující stojí a hledají svá příruční zavazadla, i ten tunel byl najednou zase připojený… Že by jsme prospali celý 2 hodinový let J? Bohužel ne. Po chvíli jsme z kapitánova hlášení pochopili, že někdo z předchozího letu zde asi zapomněl svoje zavazadlo… To se stejně nenašlo a než jsme odstartovali, nabrali jsme hodinové zpoždění. Takže budeme mít v Istanbulu už jen asi 45 minut na přestup.


 
Jelikož jsme letěli se zpožděním, tak  přistání taky chvilku trvalo, než se nám uvolnila ranvej o výstupu z letadla nemluvím, to vždycky trvá věčnost, než se všichni zvednou a sbalí… Takže když jsme se konečně dostali z letadla ven, na informační tabuli svítilo Mumbai - Gate 226 Closed. Stejně jsme běželi snad přes celé letiště, letadlo jsme dostihli, byl připojený i ten tunel J , ale dovnitř nás už nepustili, bylo prostě pozdě… Nebyli jsme sami, jen  co jsme popadli dech, vydali jsme se hledat Transfer Desk Office, kam nás nasměřoval personál letiště. Když jsme ho konečně našli, po 2 hodinách jsme ukecali, ale vlastně nám ani nic jiného nezbylo…letenky na druhý den (14. 8. 2014) ve stejný čas tedy v 18.35 h. Naše letecká společnost nám i zdarma zařídila turecká víza, hotel, jídlo a odvoz z hotelu a druhý den zase zpět na letiště. Po obdržení nových letenek byla kancelář obstoupená dalšími naštvanými lidmi co také nestihli let. Takže nám ani nikdo neřekl co máme dělat dál, jen nám strčili nové letenky do ruky. Naštěstí nám poradila mladá polská slečna, která byla z našeho letu a ve stejné situaci. Nasměrovala nás tedy, že musíme najít Desk Hotel. Původně jsem si myslela, že to už bude ten hotel, kde budeme ubytovaní, nebo že nám tam sdělí jméno jiného hotelu s volným pokojem v areálu letiště, ale nakonec nás naložili do autobusu a odvezli docela daleko, možná až na okraj Istanbulu.

Silnice i chodníky byly prázdné, byla skoro půlnoc. Do noci svítili reklamy na obrovských moderních budovách a nasvícené vysoké minarety mešit. Na druhá straně silnice vidím na první pohled velice luxusní hotel, který měl ve jméně by Hilto. Že by nás ubytovali tam J ? Po chvíli zabočuje náš autobus na protější silnici a zastaví před tímto pětihvězdičkovým hotelem Double Tree by Hilton. Vcházíme do naleštěné přepychové haly, personál se na nás usmívá a uklání se. Opravdu až nadstandartní kompenzace od Turkish Airlines. Pokoj taky překrásný, co víc si přát když vás zdraví i televize J


Druhý den jsme si užili snídani a oběd, celý den jsme strávili na pokoji odpočinkem, ono po pravdě po dvou dnech na cestách jsme byli za postel a sprchu moooc rádi. No a v 16 hodin si pro nás přijel autobus a odvezl nás na letiště, v 18.35 odlet do  Mumbae. Strachovali jsme se jen o naše zavazadla, která jsme vlastně naposledy viděli ve Varšavě při odbavování a vyzvednout jsme si je měli až v Mumbai. Personál Turkish Airlines nás ujišťoval, že to nebude žádný problém a že zavazadla automaticky pošlou tím letadlem, kterým poletíme…