Pokračujeme dál...

Pokračujeme dál v cestování a po malé přestávce i v psaní, zde je odkaz na náš nový "Malajský deníček" pokud vás zajímá, jak se nám vede, může si rozkliknout odkaz

 

http://lucieajanmalajsie.blogspot.com/

 

 

 Zdravíme do Čech a přejeme hezký den, Jan a Lucie

14. Chennai, Madrás

Chennai hlavní město indického státu Tamilnádu známé také jako Madrás. Se svými 4 miliony obyvatel je 5. největším městem Indie.

Náš pobyt v Chennai je spíše odpočinkový, v pondělí odlétáme do Malajsie. Přijeli jsme sem v sobotu 11. 10. 2014 okolo 14 hodin a hned po vystoupení z autobusu jsme si došli na oběd do první Indické automatické restauraci J (http://afoodbox.com/) byla hned za rohem autobusového nádraží (Koyambedu Private Bus Terminus). Jídlo jsme si snědli u stolečku na střeše této restaurace, která nám také nabídla úžasný výhled na okolí a hlavně na tržnici Koyambedu Market naproti…

 

Domlouváme si rikšu a vyrážíme k hotelu poblíž letiště. Cesta rikšou, opět úžasná, co všechno člověk po cestě vidí, se nedá ani popsat J… Stejně taková je i Indie, nelze jí popsat v několika větách ani v rozsáhlé knize, Indii člověk musí vidět a hlavně zažít na vlastní kůži. Zažít si tu svůj vlastní příběh a Indii pak do smrti milovat, nebo ji nenávidět. Každý totiž vnímáme jinak...

Po nějaké době jsme našli i relativně slušný hotel a konečně si dali sprchu. V podvečer jsme si pak vyšli na procházku do přilehlých uliček obdivovat trhy a koupit si něco k večeři. Narazili jsme i na skupinku lidí, kteří za doprovodu hlasité hudby na ulici slavili jeden z Hinduistických svátků…

 

    Neděle pak byla obdobná, prohlídka trhů a odpočinek před cestou na pokoji, zítra před 21 hodinou nastoupíme do letadla a s mezipřistáním na Srí Lance pak budeme pokračovat do Kuala Lumpur. Tam dorazíme okolo 14 hodiny (v ČR asi 8 hodin ráno). Tímto děkujeme každému, kdo si na tomto blogu přečetl aspoň řádek a tím si i vzpomenul na nás dva J s pozdravem Jan a Lucie.

 

...další naše fotky z Chennae můžete shlédnout zde...

 

 

13. Loučení s Goa

Pláže a plážová městečka začínají pomalu ožívat a očekávají příliv turistů. Staví se už i plážové restaurace, bary a objevují stále nové a nové stánky a oblečením a suvenýry. Sezóna je za dveřmi! My se s Goa ale loučíme, ano je to tak. Sen jsme si splnili, i když jen krátce a jdeme se přiblížit dalšímu J...

 

Provozovali jsme Guesthouse poblíž Benaulim Beach celkem 2 měsíce. Za tuto dobu jsme u nás přivítali 6 hostů. Reakce na ubytování byly až překvapivě dobré a s některými hosty jsme v kontaktu stále, přes internet. To nás velmi potěšilo, protože více než měsíc jsme strávili úklidem a celkovým vylepšováním stavu domu a pokojů… Zrovna v době co se náš život v Benaulimu začínal pomaličku přibližovat stereotypu, našel Honza náhodou na jednom cestovatelském webu nabídku práce, která nás více než oslovila. Po několika dnech komunikace přes emaily, jsme uznali, že se tato nabídka pro nás nemusí už nikdy opakovat a, že jsme vlastně na něco takového čekali ještě dříve, než jsme vůbec začali přemýšlet o Indii a přijmuli jsme ji. Sice s trochu těžkým srdcem, protože budeme muset opustit Gou a náš Guesthouse, zrovna když se začal rozjíždět, dokonce jsme museli pár rezervací zrušit…

Naše cesta tedy bude pokračovat dál, do Malajsie, přesněji asi 100km od hlavního města Kuala Lumpur do přírodní rezervace Janda Baike J. Našli jsme si levné letenky z Chennae (na 13. 10. 2014), teď se tam ještě nějak dopravit. Zvolili jsme vlak, vlaky a cestování vlakem k Indii tak nějak patří si osobně myslím. Jízdenky jsme si vyrazili rezervovat, hned jak jsme si našli číslo vlaku, co jezdí z Margaa (vlaková zastávka Madgaon) přímo do Chennae, zjistili jsme také, že jezdí jen ve čtvrtek. I když jsme byli jízdenky rezervovat 5 dní před odjezdem, vlak už byl plný, úředník nám nabídl čekací listinu, tam bylo před námi 13 lidí… Škoda, ale pro příště víme, že rezervovat je třeba ještě dříve. Nechtěli jsme nic riskovat, tak jsme ještě ten den zajeli do Colvy a v jedné z cestovních kanceláří si koupili jízdenky Sleepbusem z Margaa přímo až do Chennae na pátek 10. 10. 2014 v 19 hodin.     

 

V pátek jsme se po poledni rozloučili s Johnnym, předali mu klíče a on nás odvezl na autobus. Čekání jsme si zpříjemnili v kavárně naproti autobusovému nádraží.  Chvilku po 19 hodině, jsme se konečně autobusu dočkali a vyrážíme. Napadlo vás někdy, jak se cítí vojáci v tanku, nebo prádlo v pračce? Tak věřte tomu, že dost podobně jako cestující ve Sleepbusu. Na rozdíl od obyčejného autobusu se sedadly, tady jsou lůžka, dvě jednolůžka nad sebou nebo dvě dvojlůžka. Hází to tam s vámi nahoru, dolů, doleva, doprava, někdy musí řidič prudce zabrzdit, no a nejhorší je, když se sejde několik zatáček hned za sebou. No co vám budu povídat, i když jsme už několikrát Sleepbusem jeli, díky této cestě, si na můj seznam nezbytných potřeb příště dopíšu velkými písmeny i kynedril a dostatek igelitových sáčků (pozn. důkladně zkontrolovat jestli nejsou děravé). Tuto z počátku nepříjemnou cestu, dlouho asi 1000km, jsme ale absolvovali oba nakonec v pořádku a v sobotu 11. 10. 2014 po 14 hodině vystoupili v Chennai.

 

12. Vasco da Gama

V pátek odpoledne 3. 10. 2014 se připravujeme na výlet do města Vasco da Gama. Je asi 30 km vzdálené od Margaa. Město je pojmenované po známém mořeplavci, který několikrát navštívil břehy Indie a rozvíjel zde obchodní vztahy. Vedle přístavu kde kotví mnoho větších i menších nákladních lodí je tady i mezinárodní letiště Dabolim. Dá se sem dopravit i vlakem, my jsme zvolili autobus. Cesta z Margaa nás stála 25 Rps na osobu (9 Kč). Na autobusovém nádraží ve Vasco da Gama , kde jsme vystupovali se míjí autobusy pokračující do mnoha dalších měst nejen v Goa. Zahlédli jsme na příklad  i autobus do města Badami které je v sousedním státě Karnátaka, v tomto městě s jeskynními chrámy jsme byli vloni…

 

Ve Vasco da Gama jsme především obdivovali pohled na přístav a obrovské lodě. Bohužel se nám nepodařilo nalézt místo, odkud by se dali stejně tak pozorovat i přistávající letadla. Ty jsme pořádně neviděli, ale o to víc slyšeli. Na to, že letiště Dabolim je ještě pár kilometrů za městem, díky obrovskému hluku mísícího se s hlukem ulice nám připadalo, že snad startují za rohem. K vidění byla i barevná výzdoba domů, obchodů, aut, motorek a kapliček v podobě květinových girland. Tato výzdoba jde vidět často, ale né v takové míře, lidé v celé Indii si připomínají narození M.Gándhího (2. 10. 1869) a jako je to i u jiných slavností a festivalů slaví se několik dní. 

Opouštíme toto 3. největší město státu Goa a vracíme se do poklidné vesničky Benaulim. Cesta autobusem je stejně nejlepší. Vítr vás příjemně ovívá a chladí, do toho hraje nad hlavou z repráků někdy i příjemná indická hudba a krajina okolo ubíhá. Ubíhá celkem rychle, protože řidič stařičkého autobusu jede co to dá J s plynem na podlaze. Za to život v krajině ubíhá pomalu a na první pohled i bezstarostně… Na ten druhý pohled až tak bezstarostný není, když si člověk všimne pobíhajících, nahatých dětiček ve slumech na kraji města. Jejich domov není nic víc než modrá plachta a pár klacků co ji podpírají…        

11. Jak se v Indii nakupuje

Že se tu dá koupit snad vše až takové překvapení v 21. století není… Přece jen Indie není jiná planeta ani zapomenutý kout země, kam ještě nevkročila civilizovaná noha J. Ale že se skoro vše, dá koupit na ulici, to už překvapení, aspoň tedy pro mě je… Lidé prostě na ulicích žijí, takže i nakupují a prodávají. Někdo obchoduje na tržnicích, kde jsou provizorně vypadající stánky, jiný si jen sedne na chodník a rozloží si před sebe nabízené zboží. 

Na tržnicích je mnoho prodavačů s ovocem, zeleninou a textilem můžete si tady také koupit i elektroniku nebo nádobí, plynové vařiče apod. … K nákupu dostanete vždy stvrzenku a v případě elektroniky i záruční list. Sice to na první pohled nevypadá, ale tohle není černý nelegální obchod, jen se uskutečňuje pod širým nebem nebo modrými plachtami stánků.

Jak máme také vypozorováno, Indové dokáží i spravit skoro vše. Vídáme, opravny, kde se zalepují duše kol (i kol od aut), v jednom obchodu s elektronikou v Benaulimu pán opravuje větráky nebo v Margau stále na jednom místě sedávají ševci, co opravují na počkání boty, deštníky a kabelky. Šikovní lidé, každý se živý jak umí…

Co jsme ještě nevypozorovali je „pracovní doba“ Indů. Okolo 14 až 15 hodiny se plno obchůdků zavírá i trhovci jednoduše přehodí přes zboží plachtu nebo jí obalí celý stánek a jdou domů, asi obědvat.  My už většinou po obědě jsme a teprve vyrážíme nakupovat…takže máme většinou smůlu… Jako třeba teď, tento týden jsme měli vegetariánský, nepočítám jeden den, kdy jsme si k večeři koupili malé párečky. Vegetariánský týden proto, že jsme se prostě nemohli trefit do otvíračky místních dvou „řezníků“. Jeden prodává mražená kuřata a vepřové, ten druhý má kuřata živá. Obchůdek s mraženým masem jsme neviděli otevřený ani ráno, možná maso došlo. Prodejce živých kuřat jsme dopoledne vídali sedět venku. My jsme dopoledne vyráželi na pláž, kuře jsme sebou tedy vláčet nechtěli J. No a okolo 15 hodiny, když jsme se vraceli tam už neseděl. Kuřátka v klecích pípala, ale prodavač nikde.

Dneska jsme strávili den na tržnici v Margau a opět žádné maso. Ještě žárovky jsme chtěli dokoupit, to až v Benaulimu, ale jak jinak než zavřeno J. Vyrazíme tam tedy k večeru… A co nevidíme, prodavače s kuřaty, jak si zase hoví na židličce. Hurá!!! Kupujeme rovnou 2 kuřata, 1 kg za 120 Rps asi 45 Kč. Dokonce nám je i zabil a dvěma rychlými pohyby svlékl z kůže. Paráda. Porcovat jsme je nechtěli, to je k vzteku. Dělají to snad kombajnem, rozsekají ho hlava nehlava s kostmi, vnitřnostmi prostě je jim to fuk. Takhle dostanete kuřecí maso i v restauracích, přijde mi, že je tam víc kostí než masa… My jsme dnes večer šli domů s radostí, že budeme mít konečně maso a zaručeně čerstvé, škubalo sebou ještě když nám ho dával do tašky...

...Odkaz na naše další fotky z tržnic...